Hořická TRUBICE 2012 – Mistrovství ČR F3B

Když jsem v pátek přijel z práce v 17.30 domu, měl jsem toho tak akorát. Během 40 ti minut jsem naházel všechny nutné krámy do auta a na otření hadrem, nebo ofouknutí kompresorem již bohužel nezbýval čas. Pokud během 12 ti měsíců jdete jednou létat na naviják a na závody nejedete vůbec tak se vám stane, že pak vyndáte zaměřovadla pro úlohu B a ona jsou nejenom zrezlá, ale také plná pavučin (obrazně i doslova), druhý naviják je pokryt silnou vrstvou prachu a před rokem nový silon omotaný mokrým hadrem a hermeticky uzavřený v igelitu, si již žije vlastním životem a o to, dostat soutěžní strojek do 300 metrů již opravdu nemá zájem ! Každopádně v 19 hodin, se mi podařilo odrazit i s připojeným bydlíkem se 100 litry vody na pití a sprchování…..ten nádherný pocit, kdy při západu sluníčka dorazíte na letiště a potkáte se po dlouhatánské době se stejně naladěnými kamarády prostě nemá chybu. Po letech, kdy jsem už vlastně v této kategorii nevěděl coby, všechny technické novinky jsem znal a na tuzemské závody jsem jel víceméně z nutnosti a s myšlenkou, že mi nemohou nic dát, si to dnes užívám o tisíc procent víc! Kluci létají opravdu první ligu a někdy se maličko pozastavuji nad tím, co všechno jsou ochotni do soutěžení vložit…řeč je o energii, čase i nákladech. Každopádně dnes vím, že je dobře být občas na vrcholu a jindy zas úplně dole, protože jenom tak může závodění opravdu bavit. Zrovna kategorie F3B je to, v čem můžete být dobří až do důchodu a stačí si „jen“ říci, TEĎ DO TOHO ZASE ZAČNU ŠLAPAT NAPLNO :-)

Takže páteční večer jsem si v klidu užil se sponzorským pivem od krále hor, pana Krakonoše a po klidném posezení a naklopení několika málo půllitříků jsem šel do hajan.

Sobotní ráno bylo hodně chladné, ale krásné! Ranní frmol na F3B nemá chybu, stále se nic neděje a pak se objeví jeden človíček a začne připravovat navijáky. Do 15 ti minut je na ploše plno. Už 20 let si vždy říkám že musím jít kmitat abych to stíhal, ale pak se vždy něco přihodí a hodina a půl do zahájení soutěžních letů je mi prostě málo :-) Stalo se i tentokrát a tak jsem vše stihnul opravdu těsně s absolutně propoceným tričkem. F3B maraton prostě nemá chybu!

Vzhledem k tomu, že vlastně žádný svůj tým se kterým bych trénoval a jezdil po závodech nemám, nechal jsem to před závodem osudu. Obecně vzato, pokud nejdete po prvních příčkách tak s trochou praxe i takové závody jako jsou F3B, odlétáte téměř svépomocí :-) Ono je někdy (dost často :-) dobré se naučit spoléhat sám na sebe a vím, že v dobách kdy jsme s Jardou 3skou létali první ligu, jsme byli jeden na druhého doslova závislí. Pokud v takovém případě nemáte vedle sebe toho jednoho jediného člověka, jste bezradní. Na jedné straně je to dobré v tom, že když jeden vyhraje tak víte, že je to zásluha 50 na 50 a radujete se oba, na druhé straně když se na to pak jeden vykašle, druhý skončí špatně .

Takže letos jsem shodou náhod létal v týmu s Jirkou Tůmou, Michalem Michnou, Honzou Thienelem a Thomasem Dyllou. Musím říci, že tak pohodovou partu jsem snad nikdy nezažil! Prostě pohoda jazzzzzz! S nimi jsem si celé závody užíval, bylo to na pohodu. Každý měl své nádobíčko, nikdo do nikoho nerýpal (tedy až na ty kapky co Jirka permanentně dával Michalovi), nikdo nedržkoval že jsem letěl na jeho naviják, nikdo to nehrotil do nesmyslu. Tím nechci říci, že by kluci nezávodili, právě naopak! Všichni jsme při letu soutěžili jako o život a zároveň se nikdy nestalo, že by někdo z nás v průběhu letu když se nedařilo, tento vzdal! Thomas byl přeci jen trochu samostatná jednotka a se svým tátou si opravdu vystačil. Létal a létal, nehulákal a nestresoval se a ve finále pak všechny ostatní vykostil . Až druhý den doma jsem juknul do výsledků a zjistil, že jsme v týmech skončili druzí :-) (pochopitelně s velkou zásluhou Thomase) Každopádně všem klukům z našeho týmu děkuju za perfektní spolupráci a profesionální přístup a hlavně za to, že jsem díky nim měl z celých závodů radost. Doufám, že jsem také trošku přispěl, protože mám pekelně namoženou ruku od startů……

Měl jsem radost, že jsem v Hořicích potkal známé tváře i nové kluky! To, že po více než deseti letech začal do F3B šlapat Honza Kohout je skvělé a myslím, že se našim top pilotům Honzovi, Petrovi a Jirkovi začíná zahřívat půda pod nohama. Hoši, v gumovkách už to nedáte :-) Ke konci sezóny mám zase nutkání přispět i svou troškou do mlýna, rozbít prasátko a pořídit tři eroplány, dva navijáky, 50 km silonu, šest baterek Optima a sakra zase začít létat J))))))

Moje Roxynka ze sebe vydala absolutní maximum! Na termice byla výborná a co jsme pokazili, tak za to opravdu můžu pouze a jedině já ( bylo toho hodně). Oproti tomu úloha B-vzdálenost byla opravdu zábavná. Z pěti kol udělala čtyři tisícovky. Opět se potvrzuje, že při béčku je to hodně o týmu, navigaci, taktice. Na rychlosti mi jí bylo líto, první den jsem ji nechal létat pouze na 2700 gramech a to prostě víme oba, že neumí. Roxy je obecně na rychlosti pomalejší, ale naložená musí být co to jde. V neděli již létala na 3400 gramech. Franta Bayer mi dal nějaké olovo, takže jsem přesnou váhu nevěděl. Tímto se Romanovi omlouvám za omyl. Nicméně právě jsem byl závaží v dílně zvážit . Toto je asi zatím vše.......

Ještě jednou a veřejně děkuji Michalovi Behenskému za uspořádání a vlastně všem, že přijeli. Nebýt pilotů tak by se závody nekonaly.

Letu zdarec a v Riu ahooooooooooooj

pavel