FREESTYLEROVI

Od roku 1990 se protloukám vodami F3B a modelů jsem za tu dobu již vystřídal pěknou řádku. Osobně jsem vždy tyto větroně miloval pro jejich schopnosti létat za jakýchkoliv meteorologických podmínek. Záleží pouze na zkušenosti a chuti pilota, model to zvládne vždy. Je jedno jestli je bezvětří, nebo fouká 25 m/s. Nezáleží na tom, zda je parné léto, nebo teplota hluboko pod bodem mrazu.  Co jsem pochopil za posledních 20 let je moudro, že ani tak moc nesejde na značce modelu (beru pochopitelně aktuální nabídku soutěžních typů), ale především na jeho pečlivém seřízení! Vždy když někdo přišel s tím, že jeho stroj létá špatně, bylo v 90 ti % případů předem jasné, že se jedná o jeho nevhodné seřízení. Když hovořím o důležitosti seřízení, tak je to nejen poloha těžiště, háčku a nastavení odtokové hrany křídla pro různé režimy letu, ale podle mě především velikost maximálních výchylek a jejich průběh! Je až zarážející, kolik celkem dobrých pilotů na precizní nastavení výchylek kašle. Oni to uřídí, ale většinu času letu kazí modelu jeho výkony velikými výchylkami! Velice často přišli kamarádi k mému modelu a strašně se podivovali nad tím, jak mám malé výchylky především na výškovce. Rovněž když si půjčili můj model ve vzduchu, tak se hned ptali zda není něco špatně, že musí tolik hýbat ovladači na vysílači. No a já znovu a znovu opakoval a opakuju to stále. Pro daný letový režim MUSÍ být vždy nastavena maximální výchylka tak, aby bylo možné model uřídit s plnou dráhou ovladače, ale aby se nějakým drobným pohybem nekazil výkon modelu! Znamená to, že když třeba na svahu udělám ostrou zatáčku v nožovém letu, tak při přitažení výškovky na doraz kniplu model ostře zatočí, ale rozhodně se nedá přetáhnout! Stejné pravidlo platí pro nastavení exponenciálních průběhů. Pokud mi někdo tvrdí, že model F3B, nebo F3F dokáže plynule řídit bez exponenciální křivky na výškovce, tak buď neví co mluví, nebo je to robot, nebo má v modelu gyro. Kolem středu je model velice citlivý na jakoukoliv výchylku a se vzrůstající rychlostí se tato citlivost pochopitelně zvyšuje! Všichni si musíme hledat nějakou tu „berličku“ aby model letěl lépe a věřte, že tou nejlepší je maximální stažení výchylek a použití exponenciální křivky. Osobně vždy expa používám pouze na výškovce, na křidélkách jsem se to nikdy nenaučil, vždy mi pak model přišel takový odcizený a málo bezprostřední. Stalo se mi to již mnohokrát, že mě nové éro nechtělo poslouchat, při kroužení v termice se mi občas tu a tam zvrtlo do náznaku vývrtky. Musel jsem si vždy znovu a znovu připomínat, že na úpravu těžiště nastaveného dle doporučené hodnoty musím sahat až jako na to poslední. VŽDY ZAČÍNÁM U LADĚNÍ VÝCHYLEK! Na co je důležité upozornit je fakt, že se jinak chová nenaložený model o hmotnosti 2 kg a ten samý stroj naložený na 3,5 kg. Proto mám své letové režimy rozděleny na hmotnost 2-2,6 kg a hmotnost 2,6-3,5 kg. Znamená to, že všechny režimy mám vlastně dvakrát. Pro klasické větroně je to tedy asi následující: termické létání (včetně kroužení, odtokovka křídla trošku dolů), rychlý let (přelet mezi stoupáky, odtokovka křídla cca v nule) a rychlost (opravdu rychlý let, odtokovka křídla malinko nahoru) a tyto tři režimy mám vždy dvakrát (rozděleno na lehký a těžký)…

Třeba jsou výše popsané postřehy všem jasné, ale osobně bych řekl že ne….tak to třeba někomu pomůže a nebude si muset říkat „sakra já snad už neumím lítat“

pavel....