F3G – AKČNÍ LÍTÁNÍ NA POHODU

F3G – nová výzva v divné době

Když jsem před třiceti a kousek lety začal objíždět závody F3B, trvalo to dlouhou řádku let, než jsem se přestal stydět za své výkony. Bylo zvláštní, že mě mé pochybné výsledky neodradily a přes to, že jsem si pravidelně domů vozil umístění ve druhé půlce startovního pole, vždy jsem se na závody znovu a znovu vypravoval. Nejtěžší na našich začátcích byly vlastně vždy starty na navijáku. Své první F3B jsem na něm v roce 1989 rozlámal. Je to nejriskantnější část letů s modely F3B, která zároveň do velké míry rozhoduje o výsledku daného letu. Dosáhnout slušnou výšku chce mnoho tréninku a dokonalé zvládnutí techniky vzletu. O přípravě technického vybavení, volbě správného průměru silonu, velikosti bubnu navijáku a dokonale nabitých startovacích bateriích ani nemluvě! Za ty desítky let jsem byl u mnoha zoufalých pokusů nových pilotů, kteří se nahoru prostě nebyli schopni dostat, nebo naopak se ze vzletu stal velice rychlý a nebezpečný pád! Pokud se to člověk naučí a osvojí si všechny principy, je to pak vlastně nejzajímavější část každého letu. Avšak pokud fouká nárazový boční vítr a startujete s naloženým modelem, jste stejně stále jednou nohou v průseru. Pokud jdete trénovat sami, musíte si model umět hodit. Toto je pochopitelně další nelehký okamžik, jednou rukou držíte vysílač a druhou napínáte model do tahu cca 50kg. Vždy jsem byl přesvědčený, že právě start mnoho nováčků (i když jinak zkušených pilotů) odrazuje.

Když přišla první verze elektrických F3B, nelenil jsem a pořídil elektrický trup ke svému Avataru. Průkopníkem motorizací a jejich ladění byl Gunther Aichholzer, který vše odladil na 3 článek a pohon Tenshock plus Reisenauer. Jeho sestavu jsem tedy pořídil. Na létání na louce to bylo fajn, nicméně na žádné závody nedošlo nikde po Evropě. Stále nebylo jasné vyhodnocování letů, měření výšky a proudů. Po několika měsících jsem se dozvěděl, že celý vývoj pohonů se stočil ke 4článkům. V té době jsem změnil model na F3B z Avatara na Freestylera a tak šel i elektro Avatar z domu. Od té doby se mnoho nedělo a jakékoliv závody se nikdy nepovedlo uskutečnit. Měl jsem pocit, že nikdo nevěděl nic konkrétního co se týká specifikací pohonů a vyhodnocení. Dnes je však vše jinak. Je jasně definovaný pohon, jsou známé ideální pohonné jednotky, vrtule, měření, vyhodnocení. Většina známých výrobců dodává ke svým strojům elektrotrupy a tak není nic jednodušší než začít.

Sám jsem se pro vyzkoušení rozhodl měsíc před závody a neměl jsem NIC. Od výrobce jsem objednal trup ke svému Freestylerovi a naštěstí mi doporučil odzkoušenou a zatím se zdá nejlepší pohonnou jednotku. Pochopitelně jsem opravdu netušil jak to vše zapojím a zprovozním. 4 roky jsem se o elektro F3B absolutně nezajímal a musel jsem tak vše znovu zjistit. Pochopitelně, že při výběru se lze pohybovat v opravdu širokém rozsahu celkového výkonu a jistěže i ceny pohonu. Převodovky Reisenauer s různými motory jsou rozumným kompromisem a svým velice hezkým zpracováním mě zaujaly již před lety. Jejich cenová relace je podle mě průměrná. Rovněž lze zvolit pohon napřímo s menší vrtulí a motorem za pár stokorun. Tento pohon část pilotů také používá a rozhodně si myslím, že je to možná volba. Osobně se tuto ekonomickou variantu chystám otestovat velice brzy. Podle mých předpokladů je důležitý kvalitní regulátor, ideálně s možností nastavení maximálního proudu. Tímto lze přes ntb. omezit výkon celé jednotky na poli, aniž byste museli kupovat sady vrtulí a donekonečna ladit! Regulátor YGE 65 LVT umožňuje široké možnosti nastavení přes PC a všechna data lze poslat přes telemetrii na zem (nelze pro soutěžní použití, ale pouze pro ladění). Regulátor si navíc pamatuje mezní hodnoty a lze si je opět stáhnout na poli do notebooku. Co je důležité je kvalitně dimenzovaný BEC! YGE jej má na trvalých 8A se špičkou 18A! Toto je pro 6 serv v F3B modelu 100% vyhovující! Následně Vás čeká pořízení zařízení pro logování hodnot výšky a energie, v mém případě ALTIS V4plus s proudovou sondou. Tato krabička na integrovaném displeji po soutěžním letu zobrazí výšku vypnutí motoru, dodanou energii(kterou umí podle pravidel omezit na 350Wmin) a průměrný příkon pohonu. No a to je vše! Pochopitelně to musíte inteligentně pospojovat a zapojit do přijímače, ale věřte mi, že to zvládne každý!

Jistě Vás bude čekat nějaká úprava Vašeho stávajícího pohonu, aby odpovídal pravidlům, nicméně toto jistě není nepřekonatelná překážka. Jde o to, abyste pořídili Altis a proudovou sondu a na něm se odečte, zda je výkon dle pravidel či nikoli. Jistě se k postupu ještě vrátím a pokusím se přispět k jednoduchému pochopení všeho. Měl jsem spoustu otázek, nicméně po prvním sestavení pohonu a absolvování prvních pohodových závodů již vím o mnoho více! V současné době se problematice o mnoho víc věnuje i Roman na Lomcováku a tak neleňte a čtěte!

Zatím tedy takto vše….

Elektroletu zdar!