BROUK V HLAVĚ

                  

 

Stále mi v hlavě hlodá nezájem většiny modelářů o osud svých krásných modelů. Zatímco je na přepravu a uskladnění balí do luxusních polstrovaných obalů, tak do vzduchu je vypustí, nechávajíce své miláčky na pospas pochybným modelářským aparaturám mnohdy renomovaných značek. Nedá mi to a znovu se zde vrátím ke své testovací anabázi, kterou jsem prošel. Pokusím se popsat tuto problematiku poněkud detailněniji.

 

Před třemi lety, jsem podrobně otestoval v té době "nejlepší" modelářské 2,4 GHz systémy. JETI DC 16 - WEATRONIC BAT60 - FRSKY Taranis - JR 28X. Byla to činnost relativně dost zdlouhavá a nákladná, nicméně těžím ze získaných zkušeností dodnes! Opravdu jsem tenkrát pochopil, že modelářský TOP vysílač není pouze o programovém vybavení a o tom jak se marketingově prezentuje výrobcem, ale že záklkad všeho je vlastní systém přenosu a jeho chování v mezních podmínkách. Pochopitelně bez hlubších technických znalostí dané problematiky a patřičného vybavení nelze provádět "odborné" testování a měření, ale "pouze" porovnávání různých stavů a situací, které mohou nastat při používání.  Pokud tyto stavy člověk nasimuluje u několika odlišných systémů 2,4 (výrobců) za stejných podmínek a v podstatě zároveň, lze si udělat poměrně jasné závěry! Řekl bych, že toto testování je pro praktické použití v závodních modelech daleko důležitější než informace od výrobce, že je celý systém 100% testovaný a super kvalitní! Jedinou nevýhodou je poměrně velká časová náročnost. 

 

Nyní k průběhu testů. Vše jsem zkoušel a porovnával s ohledem na relativně bezpečné ovládání modelu. Nešlo mi pouze o to, abych měřl jakési "rekordy", v dosahu či rychlosti obnovy ztraceného signálu. Subjektivně jsem vše porovnával tak, abych došel k hodnocení a závěru o míře použitelnosti dané soupravy v soutěžních modelch. Jednalo se tedy o testování schopnosti zpracování příjímaného signálu a použitelnosti "toho co z něj zbylo" pro řízení modelu. Při postupném zvětšování vzdálenosti pochopitelně rx dostává čím dál méně informaci až se serva v podstatě přestanou hýbat úplně. Ve svých modelech v 90% nepoužívám FailSafe s nastavením nějaké naprogramované polohy, protože tento je při rychlosti 200km/h podle mě naprosto zbytečný. Při ztrátě signálu zůstává poslední známá poloha. Takže řešíme situaci, kdy se začne ztrácet signál a již nelze řídit model. V případě že je to pozvolné a způsobené zvětšující se vzdáleností, může to mít fatální důsledky. Jenže to platí za předpokladu letu s celobalsovým mnodelem a s tím létá na hranici dosahu 2,4 systému asi málokdo. Daleko pravděpodobnější je stav, že se s modelem pohybujeme v menších vzdálenostech a následně se antény přijímače zastíní například křídlem z uhlíku. Jedná se například o stav při kroužení v termice, kdy se pozice modelu vůči vysílači na zemi stále mění. Nastává výpadek signálu. Logicky je to sice prekérní situace, nicméně pokud daný systém dostatečně rychle obnoví spojení po odstínění přijímače, máme vyhráno! Toto je podle mě celá problematika modelářských 2,4 systému shrnutá v jedné větě. Je to prostě rychlost, tak jako v životě, rychlejší vyhrává a také mnohdy přežije. Pokud se systém vzpamatuje cca do 1 sekundy po obnovení signálu, je veliká pravděpodobnost že pilot výpadek ani nezaznamená a řídí model dále. Jeho reakce nemusí být 100% ale při troše štěstí a relativně nižších rychlostech letu je řízení stále dobře použitelné. V případě, že je systém po obnovení signálu pomalejší a vzpamatuje se za  2 a více sekund, může to mí naprosto fatální důsledky! Obvzláště při zmiňovaném kroužení se pak model ocitne v bludném kruhu, protože než se spojení alespoň na krátkou chvilku obnoví, tak se antény opět zastíní. V tomto případě se může stát, že se spojení již NEOBNOVÍ na dlouhé vteřiny. Pilot ve větších vzdálenostech ztratí přehled nad polohou modelu a pokud o model nepřijde, tak minimálně ztratí drahocenné vteřiny, případně dobrý výsledek soutěžního letu.

Rozdíly mezi jednotlivými aparaturami byly tak propastné, že jsem to vlastně do dnešního dne nepochopil. Vím, že toto budou řešit převážně soutěžní piloti a to ještě pouze ti, kteří létají s celokompozitovými modely plnými uhlíku. Prostě si plně uvědomuji, že 90% uživatelů to může být a také je naprosto jedno. Jejich modely to neohrozí, létají relativně blízko a jejich modely nejsou plné vodivého uhlíku. Proto se daří úspěšným výrobcům prodávat své soupravy, aniž by čelili vlně kritiky. Skutečně se jedná o problém, který se týká malé části soutěžních pilotů a rekreační modeláři na něj nikdy narazit nemohou.

Každopádně testování proběhlo na zemi na letištní ploše, systémy byly umístěny na jednom místě. Přijímače měly antény umístěny pod stejným úhlem.  Rx+serva+aku vedle sebe na desce na stativu cca 1,3 metru vysoko. Serva měla dlouhé výstupní páky nastaveny lištou, aby byl znát jejich pohyb. Na desku jsem měl natočenou videokameru se záznamem. Vysílače jsem postupně odvezl do vzdálenosti 1,5 km, kde testování začínalo. Vysílačkou jsem hlásil do druhé stanice, umístěné u videokamery, okamžitou vzdálenost a momentální činnost. Vždy jsem popojel o cca 100 metrů blíže a vyzkoušel všechny rádia. Přečetl sílu signálu, udělal základní pohyby ovladači a s vysílačem jsem měnil polohu vůči přijímačům. Toto byl jediný způsob jak si sám ověřit funkčnost všech systému a sám si data následně analyzovat! Na získané video jsem se opravdu těšil! Takto jsem se postupně přiblížil až do cca 200 metrů a tam jsem testy ukončil.

Rozdíly v dosahu a v rychlosti obnovení signálu při jeho ztrátě byly fatální a vedly mě k jednoznačné změně mého RC vybavení.

Veškeré testy jsem prováděl já osobně, veškeré náklady na zakoupení aparatur jsem rovněž nesl na bedrech já, za výsledky si stojím a osobně se dnes jen směji některým uživatelům "TOP" souprav jak jsou přesvědčeni o jejich dokonalosti a bezchybnosti. Já bych v současné době svůj systém neměnil, ale na rozdíl od většiny uživatelů to není pouze z nějakého duševního přesvědčení, ale z vlastní zkušenosti! 

Z níže uvedených výsledků si obrázek můžete udělat sami. Jako bernou minci bych opravdu bral rychlost, dosah v daném okamžiku je hodně závislý na mnoha faktorech, ale rychlost systému vám ve vzduchu opravdu nikdo nepřidá!

 

Výsledky:

Dosah:  

Jeti DC 16  600-700 metrů

Weatronic BAT60 900 metrů

FrSky Taranis 1250 metrů

JR 28X 900-1000 metrů

 

Rychlost obnovení signálu po jeho ztrátě:

Jeti DC 16  cca 2-3 sek

Weatronic BAT60 cca 0,5-1 sek

FrSky Taranis cca 1-2 sek

JR 28X cca 0,5-1 sek