Byl to úlet a masakr!
Připadal jsem si jak kdybych byl znovu na prvních mezinárodních závodech F3B v Mnichově, kdy jsem byl opravdu rád že jsem rád….jak by řekl klasik. Vše bylo nové, nevyzkoušené, na vše jsme se vyptávali okolních pilotů, které jsme vlastně ani neznali….
 |
 |
 |
 |
Zdá se, že budoucnost kategorie má dobře našlápnuto! Pro rok 2022 jsou v České Republice nahlášeny 4 závody.
Po letech se variace F3B vrací mimo jiné do Liberce.
Je nejvyšší čas, začít řešit nové F3G letadýlko, nebo alespoň pohon do stávajícího F3B strojku. Pokud někdo potřebjete pomoci s technikou, nastavením modelu, pohonu apod., neváhejte se na nás obrátit.
| Orient. číslo |
Kategorie | Datum | Pořádá | Název |
| 489 | F3G | 20. - 22. 5. 2022 | Libeňský MK | |
| 507 | F3G | 24. - 26. 6. 2022 | MK Liberec | |
| 512 | F3G | 9. - 10. 7. 2022 | LMK Litomyšl | |
| 33 | F3G | 26. - 28. 8. 2022 | Libeňský MK | MČR |
Od loňského jara, kdy se v podstatě utnula soutěžní sezóna F3B, jsem nelenil a vyzkoušel pár nových vysílačů. Jednalo se mi primárně pouze o to si rádio osahat a zhodnotit kvalitu jeho provedení a případnou možnost použití pro jednodušší modely, či jako záložní na závody. Jistě jsem nebyl sám, koho zaujal multiprokolový vysílač JIMPER/RADIOMASTER/RADIOKING. POKRAČOVÁNÍ.............
Když jsem před třiceti a kousek lety začal objíždět závody F3B, trvalo to dlouhou řádku let, než jsem se přestal stydět za své výkony. Bylo zvláštní, že mě mé pochybné výsledky neodradily a přes to, že jsem si pravidelně domů vozil umístění ve druhé půlce startovního pole, vždy jsem se na závody znovu a znovu vypravoval. Nejtěžší na našich začátcích byly vlastně vždy starty na navijáku. Své první F3B jsem na něm v roce 1989 rozlámal. Je to nejriskantnější část letů s modely F3B, která zároveň do velké míry rozhoduje o výsledku daného letu. Dosáhnout slušnou výšku chce mnoho tréninku a dokonalé zvládnutí techniky vzletu. O přípravě technického vybavení, volbě správného průměru silonu, velikosti bubnu navijáku a dokonale nabitých startovacích bateriích ani nemluvě! Za ty desítky let jsem byl u mnoha zoufalých pokusů nových pilotů, kteří se nahoru prostě nebyli schopni dostat, nebo naopak se ze vzletu stal velice rychlý a nebezpečný pád! Pokud se to člověk naučí a osvojí si všechny principy, je to pak vlastně nejzajímavější část každého letu. Avšak pokud fouká nárazový boční vítr a startujete s naloženým modelem, jste stejně stále jednou nohou v průseru
Je to přeci jasné jako facka. Jako distanční kostičky pro závaží do našich F3B a F3F brusů je ideální použít výrobek ze 3D tiskárny! Mě pomohl výrobce modelů KORMODEL. Jistě s ním lze domluvit i rozměr pro Váš stroj. To co má v kompu připravené je distanční kostička pro Freestyler3/4/5/6 se sílou stěny cca 0,4 mm. Je to čisté a krásné provedení a to se mi opravdu líbí!
Od roku 1990 se protloukám vodami F3B a modelů jsem za tu dobu již vystřídal pěknou řádku. Osobně jsem vždy tyto větroně miloval pro jejich schopnosti létat za jakýchkoliv meteorologických podmínek. Záleží pouze na zkušenosti a chuti pilota, model to zvládne vždy. Je jedno jestli je bezvětří, nebo fouká 25 m/s. Nezáleží na tom, zda je parné léto, nebo teplota hluboko pod bodem mrazu. Co jsem pochopil za posledních 20 let je moudro, že ani tak moc nesejde na značce modelu (beru pochopitelně aktuální nabídku soutěžních typů), ale především na jeho pečlivém seřízení! Vždy když někdo přišel s tím, že jeho stroj létá špatně, bylo v 90 ti % případů předem jasné, že se jedná o jeho nevhodné seřízení. Když hovořím o důležitosti seřízení, tak je to nejen poloha těžiště, háčku a nastavení odtokové hrany křídla pro různé režimy letu, ale podle mě především velikost maximálních výchylek a jejich průběh! Je až zarážející, kolik celkem dobrých pilotů na precizní nastavení výchylek kašle. Oni to uřídí, ale většinu času letu kazí modelu jeho výkony velikými výchylkami! Velice často přišli kamarádi k mému modelu a strašně se podivovali nad tím, jak mám malé výchylky především na výškovce. Rovněž když si půjčili můj model ve vzduchu, tak se hned ptali zda není něco špatně, že musí tolik hýbat ovladači na vysílači. No a já znovu a znovu opakoval a opakuju to stále. Pro daný letový režim MUSÍ být vždy nastavena maximální výchylka tak, aby bylo možné model uřídit s plnou dráhou ovladače, ale aby se nějakým drobným pohybem nekazil výkon modelu! Znamená to, že když třeba na svahu udělám ostrou zatáčku v nožovém letu, tak při přitažení výškovky na doraz kniplu model ostře zatočí, ale rozhodně se nedá přetáhnout! Stejné pravidlo platí pro nastavení exponenciálních průběhů. Pokud mi někdo tvrdí, že model F3B, nebo F3F dokáže plynule řídit bez exponenciální křivky na výškovce, tak buď neví co mluví, nebo je to robot, nebo má v modelu gyro. Kolem středu je model velice citlivý na jakoukoliv výchylku a se vzrůstající rychlostí se tato citlivost pochopitelně zvyšuje! Všichni si musíme hledat nějakou tu „berličku“ aby model letěl lépe a věřte, že tou nejlepší je maximální stažení výchylek a použití exponenciální křivky. Osobně vždy expa používám pouze na výškovce, na křidélkách jsem se to nikdy nenaučil, vždy mi pak model přišel takový odcizený a málo bezprostřední. Stalo se mi to již mnohokrát, že mě nové éro nechtělo poslouchat, při kroužení v termice se mi občas tu a tam zvrtlo do náznaku vývrtky. Musel jsem si vždy znovu a znovu připomínat, že na úpravu těžiště nastaveného dle doporučené hodnoty musím sahat až jako na to poslední. VŽDY ZAČÍNÁM U LADĚNÍ VÝCHYLEK! Na co je důležité upozornit je fakt, že se jinak chová nenaložený model o hmotnosti 2 kg a ten samý stroj naložený na 3,5 kg. Proto mám své letové režimy rozděleny na hmotnost 2-2,6 kg a hmotnost 2,6-3,5 kg. Znamená to, že všechny režimy mám vlastně dvakrát. Pro klasické větroně je to tedy asi následující: termické létání (včetně kroužení, odtokovka křídla trošku dolů), rychlý let (přelet mezi stoupáky, odtokovka křídla cca v nule) a rychlost (opravdu rychlý let, odtokovka křídla malinko nahoru) a tyto tři režimy mám vždy dvakrát (rozděleno na lehký a těžký)…
Třeba jsou výše popsané postřehy všem jasné, ale osobně bych řekl že ne….tak to třeba někomu pomůže a nebude si muset říkat „sakra já snad už neumím lítat“
pavel....
V loňském roce jsem na popud Jardy Hlávka vyzkoušel pár závodů F5J. Musím říci, že mě to celkem bavilo a létání s Cobrou F5J bylo fajn! Co mě ale trošku vadilo, byla relativní složitost přepravy a celkově obří rozměry modelu. Říkal jsem si, že by to chtělo něco menšího, skladnějšího, více "kapesního". Když z Jirky Tůmy vylezlo, že pracuje na svém novém projektu stopalcovky (rozpětí 2500 mm), byl jsem moc zvědavý. Tyto modely jsou v dnešní době výhradně z nalaminovaného jádra z barevného polystyrenu. Řekl bych, že technologii dnes výrobci zvládají celkem slušně, nicméně mi to stále nepřipadalo jako to pravé. Konečně Jirka Tůma svůj projekt dokončil a připravil výrobu celokompozitového mini F5J, vyráběného kompletně do negativních forem a tak jsem neodolal nabídce vyzkoušení! Jedním slovem jsem nadšený! Letové vlastnosti má model velice příjemné, obratnost je větší než u autobusu F5J, preciznost provedení nádherná! Tuhost modelu je stále velice vysoká s porovnáním s F5J. Moc se těším, až bude můj model hotov a budu si jej moci kompletně nastavit dle svých představ. Nevím, zda letos absolvuji soutěže F5J, ale s touto novou 100 palcovkou si několik soutěží rád dám. Už se na ně moc těším!
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Již skoro 5 let používám nárazuvzdorné a vodotěsné kufry vyrobené americkou firmou SEAHORSE. Jsou ideální pro umístění modelářské elektroniky (vysílače, nabíječe apod. Cenová relace je velice příznivá (vzhledem k ceně zařízení uvnitř) a vlastnosti perfektní. S těmito kufry se při převážení opravdu nemusíte bát, že se třeba vysílač poškodí, nebo v případě průtrže mračen navlhne. Kufry mají gumové těsnění kolem celého obvodu a řekl bych že fungují na 100%! Dovozce značky je GM Elektronic a velikou řádku rozměrů i barevných provedení mají okamžitě skladem: https://www.gme.cz/odolne-kufry
Pavel……
.JPG)
Zastavil jsem se u Vaška Bláhy v dílně a co nevidím! Fotka z nádherné akce v roce 1995. Musím říci, že je to už hodně dávno, ale mnoho příhod si z této desetidenní akce pamatuji dodnes. Při přejezdu hranic tam jsme upláceli celníky kartóny cigaret, aby průjezd proběhl bez problémů. Na rychlostní silnici jsme uprostřed noci potkali krávu. Celé letiště hlídali po celou dobu vojáci se samopaly. Na mnoha večírcích jsme se přátelili nejvíce s Japonci. Při mírném větru do zad jsme použili ruční start přes kladku. Výsledky byly dost podprůměrné :-)
Jen pro info, zleva nahoře: Pavel Marek, Václav Bláha, vlevo dole Pavel Brzák (repre Kanada) a vpravo dole František Bayer...
Procházel jsem historii svých článků zde na na webu a narazil na mé povídání o modelářských aparaturách, které mi prošly rukama. Článek jsem psal v roce 2009 a světe div se, je to již 10 let! Stále mě létání baví a můj ulítnutý koníček v podobě permanentního hledání RC systému se mě stále drží. Je to tedy ideální stav pro pokračování mého retrospektivního povídání.
Původní článek byl psán chronologicky a rozhodně jsem v něm nedělal recenze RC souprav, ale spíše v krátkosti a s odstupem času dané rádio popsal a zhodnotil jak mě bavilo jej používat pro F3X modely. Co bylo na článku hodnotné je podle mého názoru fakt, že všechny popisované soupravy a systémy jsem vždy vlastnil a používal v závodních modelech. To znamená že se nejedná o informace “z doslechu”, ale “na vlastní kůži”.
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
